Úvod k druhé knize Samuelově

Text Samuelových kníh z Aleppského kódexu

Druhá kniha Samuelova patří mezi historické knihy Starého zákona. Navazuje na události popisované v První knize Samuelově. Z historického hlediska popisuje události odehrávající se přibližně v první polovině 10. století př. n. l. Kniha pojednává o náboženských dějinách vyvoleného národa a to především o vztahu Hospodina k jeho vůdcům. Podstatná je pak poslušnost lidu vůči Bohu, která je základem Božího požehnání. V opačném případě dochází k tragédii, neboť člověk spoléhá sám na sebe. Hlavní osobou knihy je král David, u kterého jsou podtrženy jeho ctnosti a vlastnosti. Tento král se tak stává velikým vzorem pro všechny následující krále, kteří se k jeho ideálu mohou pouze přiblížit. Kniha je plná napětí, a události jsou popisovány přitažlivým vypravováním. Přestože David těžce zhřešil, tak je dáván čtenářům jako vzor kajícnosti a obrácení.

HLAVNÍ OSOBY:

David

davidDavid byl druhým izraelským králem, pocházel z Betléma z Judova rodu. Tyto informace už víme z První knihy Samuelovy. Druhá kniha Samuelova pak začíná pomazáním Davida v Chebrónu za judského krále. Následující kralování však nebylo jednoduché, neboť v severním Izraeli vládl Saulův syn Íš-bóšet. Po nějaké době, však David vládl všem izraelským kmenům, byl tedy králem Judska i Izraele. David poté strategicky přesunul své hlavní město do Jeruzaléma. Nejdříve ale musel toto město, kde byla pevnost Jebúsejců dobýt. Tak byl dán základ výstavby nejslavnějšího izraelského města, davidova města. Archa úmluvy, která byla ukořistěna Pelištejci, byla pak slavnostně přenesena do Jeruzaléma. Bůh sice nedovolil Davidovi vybudovat Hospodinu chrám – tento úkol připadne až jeho synovi Šalomounovi. Následně však dává Davidovi zaslíbení, které překonává vše. Bůh uzavřel s Davidem smlouvu a slíbil mu, že králem bude navěky některý z jeho potomků. V Ježíši Kristu se pak toto zaslíbení naplňuje. Král David měl však i své stinné stránky. Mezi jeho hříchy lze počítat, že měl zájem o vdanou ženu Bat-šebu a jeho manžela Urijáše svého bojovníka postavil do nejprudšího boje, aby se ho zbavil. Poté si vzal Bat-šebu za ženu, avšak záhy zjistil, že se boží zákony vztahují i na něj. Davida pak zasáhla bolestivá ztráta, neboť jeho syn z Bat-šeby zemřel. Druhá kniha Samuelova pak končí sčítáním lidu, které je považováno za Davidův druhý hřích.

Abšalóm

 ABSOLON Abšalóm byl třetím synem krále Davida a jeho matka se jmenovala Maaka. Poprvé o Abšalómovi v knize čteme, když zabil svého bratra Amnona. Po vykonání této pomsty uprchá ze strachu a s výčitkami svědomí od svého otce z Jeruzaléma. Po letech odloučení a vyhnanství nakonec David přislíbil Abšalómovi milost a dovolil mu vrátit se. Smíření však nebylo úplné. Abšalóm si dál nesl v sobě pocit křivdy. Nakonec díky svému charismatu jako soudce si získal popularitu a oblibu v Davidově království. Po čase si začal věřit natolik, že se postavil do čela lidového povstání proti svému otci. Stal se tak mocný, že David musel opustit trůn a uprchnout z Jeruzaléma. Doprovázen jen nejvěrnějšími David “stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal” (2 Samuelova 15,30). Ve válce nastal obrat, když se do Abšalómovy blízkosti dostal Davidův rádce Chúšaj. Před velkou bitvou v Efrajimském lese David nařídil svým vojákům, aby Abšalóma nezabíjeli. Vojevůdce Jóab ale vzal věci do svých rukou a popravil Abšalóma, jehož tělo zůstalo bezmocně viset v koruně stromu. Když David uslyšel hroznou zprávu z bojiště, zachoval se jako otec. Nedal se utišit a plakal: “Můj synu Abšalóme, můj synu Abšalóme. Kéž bych byl umřel místo tebe, Abšalóme, můj synu” (2. Samuelova 19,1).

 

OSNOVA:

• 1 – 4: Davidův nárok na trůn a jeho boj proti Saulovým potomkům

• 5 – 6: Dobytí Jeruzaléma

• 7 – 12: Davidův hřích s Batšebou

• 13 – 18: Abšalómova vzpoura, porážka a smrt

• 19 – 23: Různá vyprávění o Davidovi

• 24:  Druhý Davidův hřích (sčítání lidu)