Evangelium podle Marka
Markovo evangelium je historickým vyprávěním o životě a působení Ježíše Krista. Je ze všech evangelií nejkratší a pravděpodobně také nejstarší. Má celkem 16. kapitol a bylo sepsáno kolem roku 65. Markovo evangelium bylo tak jako všechny spisy Nového zákona napsáno v řeckém jazyce (koiné). Podle tradice bylo evangelium napsáno v Římě, ze svědectví a vyprávění apoštola Petra. Důvodem jeho sepsání, bylo upevnit a povzbudit víru pronásledovaných křesťanů.
Autor evangelia
Jméno autora evangelia je Jan Marek a často se s tímto jménem setkáváme v Novém zákoně (Jan je jeho židovské jméno, Marek pak latinské příjmení). Byl pomocníkem a žákem apoštola Pavla, kterého doprovázel na jeho první misijní cestě. Později pak doprovázel také apoštola Petra, jehož svědectví později použil k sepsání svého evangelia. Podobnost Petrova dopisu s osnovou Markova evangelia je zde více než výmluvná. Marek však znal apoštoly již z Jeruzaléma. Jeho matka měla v Jeruzalémě dům, kde se v době prvotní církve scházeli apoštolové. Tam byla místnost, ve které Ježíš slavil poslední večeři a kde byli učedníci shromážděni při vylití Ducha svatého. Marek tedy znal Ježíšovy učedníky velice dobře a zaznamenal fakta tak, jak se odehrály. Přestože sám apoštolem nebyl, stal se svědkem hlásání evangelia v Jeruzalémě a pak také v Římě.
Adresáti evangelia
Kromě autora evangelia je důležité napsat pár slov i o jeho adresátech. Za každým evangeliem se totiž skrývá také komunita, nebo skupina lidí, pro které byl spis historicky napsán. Podle tradice bylo Markovo evangelium napsáno v Římě, ze svědectví a vyprávění apoštola Petra. Ze samotného spisu je pak patrné, že čtenáři evangelia nejsou židé, neboť židovské zvyky jsou v evangeliu pečlivě vysvětlovány. Římští křesťané, kteří žili v hlavním městě říše, ale prožívali v prvních stoletích těžké chvíle. Mnoho jich zemřelo mučednickou smrtí, jako svatý Petr a Pavel. Patřili mezi nejvíce pronásledované skupiny ve městě. Scházeli se tedy tajně v soukromých domech a na tajných místech (katakomby). Můžeme si tedy živě představit, jaký účel mělo sepsání Markova evangelia. Bylo potřeba upevnit a povzbudit víru pronásledovaných křesťanů. Připomenout jim život a působení jejich mesiáše, Ježíše Krista.
Poselství evangelia
Markovo evangelium je historickým vyprávěním o životě a působení Ježíše Krista. Jeho evangelium je stručné, ale přesto velmi jasné. Centrem celého evangelia je to poselství, které bylo centrem hlásání apoštolů. Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění. Celkem tři kapitoly věnuje Marek této vykupitelské události (Mk 14-16). Co se týče struktury, tak se Markovo evangelium podobá Matoušovu a Lukášovu (proto se těmto třem říká synoptická). Na úvod evangelia se píše o předchůdci Janu Křtiteli, pak následuje Ježíšův křest a začátek jeho působení. Ježíšovo hlásání pak začíná v Galileji a postupně směřuje k Jeruzalému, kde jeho působení vrcholí. Tam se následně střetává s různými židovskými skupinami, které pak usilují o jeho smrt.
Osnova:
• 1: předchůdce Jan Křtitel
• 2 – 7,23: Ježíšovo působení v Galileji
• 7,24 – 10: Ježíšova cesta do Jeruzaléma
• 11 – 13: Ježíšovo působení v Jeruzalémě
• 14 – 16: Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání
V celém evangeliu jsou popisovány více fakta a události, než proslovy a diskuse. Ježíš je popisován, jako člověk akce, který jednak vyhání zlé duchy, ale také uzdravuje a činí zázraky. V celém evangeliu se nachází málo citátů ze Starého zákona, což ukazuje na skutečnost, že nebylo napsáno pro židy. Co chtěl ale Marek ve svém spise zdůraznit? Aby dokázat čtenářům, že Ježíš je Synem Božím. Tak přece začíná jeho evangelium: «Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího» (Mk 1,1). Takové svědectví vydává i setník, který stojí pod Ježíšovým křížem: «Ten člověk byl opravdu Syn Boží» (Mk 15,39). Markovo evangelium je často popisováno jako evangelium katechetické, to znamená, že má vzdělávací význam. Proto se často doporučuje těm, kteří se chtějí s Ježíšovým učením seznámit.