Úvod k 1. a 2. knize Královské

1. a 2. kniha Královská

Knihy královské navazují v popisu dějin na knihy Samuelovy. Popisují události od konce Davidova panování přes zlatou dobu Šalomounovu až k rozkolu mezi severními a jižními kmeny, který rozdělil izraelský národ na dvě samostatná království – izraelské a judské. Bůh je však Pán dějin, který do lidského života zasahuje. Dokud se národ a jeho vůdci obracejí k Hospodinu a poslouchají jeho Zákon, dostávají od Boha mír a hmotné zajištění. Naopak politické a hospodářské katastrofy, které postihly Izrael jsou následkem neposlušnosti. Knihy byly sepsány v polovině 6. století před Kristem a popisují události Izraele, které se odehrály v 9. a 10. století před Kristem. Důležitým prvkem vyprávění je vystoupení proroků, především pak Eliáše a Elíši, kteří vyzývají národ k návratu k Hospodinu. Elijáš patří mezi největší starozákoní proroky, žil v 9. století před Kristem a jeho jméno Elijahu znamená “můj Bůh je Hospodin”. Je považován za největšího z proroků což dokazuje skutečnost, že nezemřel a byl vzat v ohnivém voze do nebe (2Kr 2). Dále jsou známy události, kdy Eliáš bojoval s Baalovými proroky (1Kr 18) a nebo když mu Hospodin prozradil, že jeho hlas je tichý a jemný (1Kr 19). Elijáš zajistil, že izraelský lid opět uznal Hospodina za svého Boha a hlásal: „Jen Hospodin je Bůh.“ Poté byl Elijáš vzat do nebe a jeho učeň Elíša se stal prorokem. Důležitost tohoto proroka pak vidíme i v evangeliích, protože se zjevil Ježíšovi společně s Mojžíšem na hoře Tábor. Elíša byl žák a pozdější nástupce proroka Elijáše a působil převážně v Samařsku jak to popisuje 2. kniha Královská (kap. 2-9). Význam jména Elíša se obvykle uvádí „Bůh je má spása, osvobození. Elíša byl podle biblického vyprávění původcem mnoha zázraků. Z Elizeových divů je připomínána jeho pomoc vdově, utiskované věřitelem. Elizeus ukázal vdově rozmnožující moc Božího požehnání tím, že z malé baňky s olejem neubývalo, dokud měla možnost plnit nádoby, s nimiž pak šla na prodej (2Kr 4). Dalším zázrakem bylo, že neplodné Šúnemance vyprosil početí syna. Dítě vyrostlo v chlapce, který zemřel. Tehdy ho Elizeus vzkřísil (2Kr 4). Ve čtvrté kapitole 2Kr je ještě popsáno zázračné nasycení v Gilgálu. Bible dál uvádí zázračné uzdravení Aramejce Naamana z malomocenství po splnění Elizeova příkazu, aby se 7x ponořil do Jordánu (2Kr 5).